Tradiční rodinu si představíme jako matka, otec a dítě nebo děti. Jenže není tomu vždy tak. Naprosto funkční a spokojená rodina se může skládat například z dvou tatínku, či maminek. Těm se říká “duhové”
Adopce neboli osvojení může být také cestou k správné výchově. Existují ještě jiné způsoby náhradní péče, které někdy nejsou tou nejlepší volbou, ale na druhou stranu je to někdy volba jediná.
Osvojení = přijetí cizí osoby za vlastní(adopce)
· Zápis do matriky (po rozhodnutí soudem)
· Není třeba mít souhlas rodiče, pokud byl rodič zbaven odpovědnosti
· Osvojitel musí být zletilý, svéprávný a věkový rozdíl musí být minimálně 16 let
· Mezi osvojitelem a osvojencem je rodičovský vztah
Poručenství
· Rodič má stále odpovědnost
· Poručník nemá vyživovací povinnost
· Poručník dítě vychovává, spravuje jeho majetek
Opatrovnictví
· Rozhoduje soud v případě střet zájmu rodičů, dětí sourozenců, ohrožení majetkových zájmů atd.
· Opatrovník hájí zájmy dítěte (práva a povinnosti přesně stanovené soudem)
· Ochranný prostředek pro ty, kteří nejsou schopni spravovat své osobní záležitosti
Svěření dítěte do jiné péče (pěstounství)
· Rozhoduje soud
· Pokud o dítě nemůže pečovat ani rodič ani opatrovník
· Opatrovník rozhoduje o běžných záležitostí
· Dítě neztrácí kontakt s rodiči (právně)
· Státem řízené a s finanční oporou do zletilosti dítěte
· Krátkodobé nebo dlouhodobé
Ústavní výchova (dětský domov)
· Preventivně a k výchovným účelům
· Když dítě nemá nikoho, kdo by se o něj postaral
· Stanoveno soudem
Věnujme se ale raději nejčastějšímu stavu, a to tradiční. Zde si můžeme vytyčit základní funkce, kterou rodina musí plnit za účelem spokojenosti všech členů
stabilní reprodukční základnu → má mít tolik dětí, kolik zvládne
vyživovací povinnost
Péče o zdraví
zajištění zdravotních potřeb
Výchovně – vzdělávací
základní návyky a příprava na samostatný život
Citová
pocit lásky, bezpečí a jistoty