Když se ohlížím za svými středoškolskými a později i vysokoškolskými lety, musím konstatovat, že mnou puberta opravdu hodně cloumala. Jak už to tak u nás kluků bývá. Nebylo děvčete, za kterým bych se neotočil a často jsem se nejen otáčel, ale i projevoval zájem. Který obvykle nebýval odpovídajícím způsobem opětován. A to pochopitelně, když se nad tím zamýšlím ve zralém věku, bez vlivu zběsilých hormonů.

Prostě nebylo divu, že jsem měl o děvčata zájem, stejně jako nebylo divu, že mne posílala s mými neomalenými nabídkami sexuálních prožitků do háje i jinam, a to zásadně samotného. A tak jsem si obvykle musel vystačit sám.

Ale pak se to začalo obracet k lepšímu. Po éře neúspěchů u děvčat se začaly objevovat i první úspěchy, tu a tam jsem i zaskóroval a zažíval to nejlepší, co nám mužům může sex nabídnout. A nabyl jsem přesvědčení, že tak už to musí zůstat napořád. Že už budu po zbytek života jenom pověstně přelétat z květu na květ a dělat si dobře.

Ale dnes už smýšlím poněkud jinak. Dnes už nejsem přelétavý, nejsem nevěrný, nezahýbám. Ne že bych to snad nechtěl, ale prostě ty moje výkony… Zkrátka to se mnou není žádná sláva, co se sexuální výkonnosti týká. Erekce ještě mívám, ale už jich není tolik, abych jich měl na rozdávání, abych jimi plýtval u cizích žen, když toho mám i doma s tou jedinou vlastní dost.

A dokonce se tak trochu obávám, že už začíná být kvalitní sex nad mé síly. Z čehož mi je trochu smutno. Ale naštěstí jenom trochu. Protože i když to není s mými erekcemi vždy skvělé, nemusím si zoufat. Vím totiž, že je čím takové erekce podporovat. A když to nepůjde, mám kde hledat pomoc. Vím, že si stačí prostě koupit Viagru, přesněji některé z jejích generik, a pak mi to při sexu zase půjde. Stejně jako to vedlo ke zlepšení výkonnosti mnoha mužů přede mnou. A pomůže to i mnoha mužům po mně.